Vlastimil TŘEŠŇÁK
oficiální web
Nejbližší koncerty:
Vlastimil Třešňák již nevystupuje, děkujeme za pochopení.
Poslechněte si
ukázky z nového alba
Alo Trio Band - EPONYM:
ukázky z nového alba
ALTER EGO:
ukázky z alba
NĚMÝ SUFLÉR:
Diskografie
Recenze
Splněný sen rockera Třešňáka
V reedici vyšla deska Koh-i-noor, první album, na kterém se písničkář obklopil kapelou
Nakladatelství Galén už několik let patrně nejlépe v této zemi pečuje o hudební fenomén zvaný písničkáři. Vydává jejich knihy, biografie, reedituje staré desky, z archivních nahrávek tvůrců mnohdy zakázaných minulým režimem sestavuje raritní alba a produkuje přirozeně také jejich novou tvorbu. Jednou z hlavních "stájových hvězd" je Vlastimil Třešňák, jeden z bezesporu vůbec nejlepších českých představitelů písničkářské branže. V roce 2010 vydal Galén jeho debutové album Zeměměřič (původně z roku 1979) v podobě rozšířené o nikdy nevydané nahrávky na dvou CD. Nyní logicky následuje reedice druhého, o tři roky mladšího Třešňákova alba s názvem Koh-i-noor.
Ve švédském studiu
Přestože byl od konce 60. let Třešňák u publika zafixován jako sólový písničkář s kytarou, vlastně šlo o "zakukleného" rockera. První desku Zeměměřič natočil v akustické poloze – mimo jiné proto, že šlo o tajně pořízenou nahrávku v pražském bytě propašovanou do Švédska, kde ji vydali. Album Koh-i-noor už vzniklo po Třešňákově emigraci do téže země, musel odjet v rámci estébácké akce Asanace v dubnu 1982. A právě v exilu si poprvé aspoň náznakem mohl písničkář splnit svůj rockový sen: do studia přizval amerického kytaristu Michaela Meadowse, švédského klávesistu Larse Holmberga a českého emigranta, bubeníka Mikea Tutche, který se u nás mihl například v raném Katapultu.
Deset písní, nahraných na Koh-i-nooru, si přivezl Třešňák ještě z domova, několik se jich dokonce mělo objevit už na Zeměměřiči, ale při konečném výběru vypadly. Mnohé z nich ovšem patří k nejlepším nejen z Třešňákovy tvorby: Tovaryš pátera Koniáše, Poslední večeře, Martine nebo Extempore.
Brázdí kluby
Stávající vydání je doplněno pěti nahrávkami, které Třešňák natočil po návratu z exilu v roce 1991 pro Supraphon s dvojicí romských hudebníků Milanem Kormanem a Vojtěchem Gadžorem, s nimiž koncertoval už před emigrací. Ve studiu je doplnil bubeník Miloš Kejř. Nahrávky mají, i vlivem o deset let drsnějšího hlasu a autorského rukopisu Třešňáka, mnohem syrovější výraz než ty "softrockové" ze Švédska. Obě polohy jsou rozhodně důležitou připomínkou dvou zajímavých tvůrčích období písničkáře, jenž se proslavil jako solitér a dnes brázdí kluby a festivaly s řádně přibroušenou bluesrockovou kapelou za zády.
Ondřej Bezr
Mladá fronta DNES, 2. ledna 2013, s. 7
Švédský diamant
Až do svých dvaatřiceti let byl Vlastimil Třešňák vším vrostlý do Prahy tak jako Praha do něj. Byl lecčím, něčím raději, jiným méně rád: pionýrem s bubínkem, karlínským kvítkem z Vítkovy ulice, vlasatým květinovým hippie s kytarou na Karlově mostě, dvacetiletým prokletým básníkem, malířem autodidaktem, samizdatovým spisovatelem, skácelovským výzkumníkem všeho, "co na dně sklénky cinká", ale především byl jedinečným písničkářem volně sdruženým s Jaroslavem Hutkou či Vladimírem Mertou ve sdružení Šafrán. Také však byl nočním hlídačem, uklízečkou v antikvariátu, zeměměřičem, disidentem a od roku 1980 též objektem určeným k "asanaci" - Státní bezpečnost tehdy tak nazvala akci s cílem vypudit nepohodlné živly ze země.
Až do toho dubnového dne 1982 Vlastimil pevně přisátý k prsu matky měst vzdoroval, když si ale vyšetřující, jistý Josef Kafka, začal hrát s jeho prsty a se zápalkami hru "pojedeš-nepojedeš, pálí-nepálí", tak se z Vlastimila Třešňáka rázem stal pan Prag (viz Třešňákův jedinečný román Klíč je pod rohožkou) a světoobčan, jelikož mu zdejší občanství - prý navěky - upřeli.
Paradoxní ovšem je, že teprve ve švédském exilu začal vydávat své písně na gramofonových deskách. Jeho tuzemská bilance byla žalostná (B-strana singlu Jaroslava Hutky, skladba Václavek vrah a dvě písně natočené na sampler, který měl představit sdružení Šafrán, jenž však byl ihned po vylisování rozmašírován). Někdy v roce 1978 se zvukařem Robinem Hájkem natočil během dvou večerů své "best of" a s pomocí "tajných" kurýrů z okruhu Charty 77 je dopravil do Švédska. Zde v Uppsale, v péči Jiřího Pallase, někdejšího "manažera" spolku Šafrán, který měl ve Švédsku vydavatelství mapující tvorbu československých folkařů, vyšel ještě téhož roku soubor vybraných Třešňákových nahrávek pod názvem Zeměměřič - tak vznikla první verze toho jedinečného alba, jež patří k tomu nejlepšímu, co kdy v našem folku vyšlo.
Čtyři roky poté do Švédského království dorazil Vlastimil, dvaatřicetiletý exulant. A už krátce po příjezdu začal nahrávat své druhé album, které v únoru 1983 vyšlo pojmenované Koh-i-noor, nikoli snad podle názvu slavného perského diamantu Hora světla, leč podle Vlastovy fotografie na obalu, na níž vidíme prvorepublikovou reklamu na oprýskané zdi jednoho nuselského činžáku, jenž - nejspíš zázrakem - přežil asanaci. Tak jako Třešňák. Materiálu na nové album bylo dost ještě z Hájkových pásů (natočených na profesionální magnetofon Revox), ale Vlastimil se rozhodl vyplnit si svůj dávný sen, totiž nahrávat s elektrickou kapelou. Do té doby hrával pouze s cikánským duem Gadžor, Korman spíš takový jazzem švihnutý šraml, tohle však byla úplně nová zkušenost.
Někdy zkraje roku 1983 v profesionálním studiu AB Musikfabriken ve Stockholmu začal tedy zkoušet a nahrávat skladby, které si přivezl ještě z Prahy - drobné úpravy v textech vyplynuly spíš z potřeby někdejší dramaticky rozevlátou skladbu jaksi zrytmizovat (což bylo patrné třeba na velmi ukázněné verzi Tovaryš pátera Koniáše). Se svými spoluhráči "jen pro ten dnešní den" se seznámil až ve Švédsku - jeden z nich byl Čech (Milan "Mike" Tutsch před svou emigrací bubnoval v Citrónu a krátce v Katapultu), americký kytarista Michael Meadows, zřetelný obdivovatel Pink Floyd a švédský hráč na syntezátory Lars (Lasse) Holmberg (plnil také roli zvukového režiséra) začali nahrávat písně svou povahou i datem vzniku ještě československé, leč v podmínkách švédských. Po letech Třešňák vzpomíná, že všecka ta nová aranžmá byla spíš dílem okamžité inspirace: "My toho hodně vymysleli až ve studiu. Když jsem třeba zjistil, že je možné natočit výstřel, hned jsme to v Koniášovi spontánně udělali." Peníze na studio však brzy došly, proto album uzavírají dvě už jen akustické skladby. Podle vzpomínky Jiřího Pallase byla deska Koh-i-noor produkčně nejnákladnější, kterou kdy vydal, a to ještě s nezbytnou dotací: "Podpora, kterou nám tehdy dala švédská Kulturní rada, byla důležitá, ale nakonec nestačila ani na studio. To bylo strašně drahé, snad pět set švédských korun za hodinu. Nahrávalo se tři nebo čtyři dny.
Koh-i-nooru se nakonec prodalo asi 300 nebo 400 výlisků, vynaložené náklady se samozřejmě nikdy nevrátily." Když se pak album dostalo různými cestami do Československa, dobře si vybavuju, že první reakce na "elektrického" Třešňáka byly poněkud rozpačité - ta ortodoxní část folkového publika zavrhla Koh-i-noor docela.
Ze současné edice desky v péči vydavatelství Galén doplněné o skladby, jež Třešňák nahrával už zase doma zkraje devadesátých let, je však patrné, jak Vlastimilovým písním rockový kabátec slušel (výtečná verze Extempore, zadumané kytarové sólo ve skladbě Láhev deště), zvuková pestrost, razance a řekněme výrazová kázeň jako by už předjímaly pozdější už ryze rockové Třešňákovy desky s vlastním Bandem Inventura, Skopolamin a Němý suflér.
Vlasta hraje jazz!
Třešňák má na únor nachystanou novou - pozor -, prý jazzovou desku. Ostatně není to nelogické, neboť kdo sleduje Třešňákovu tvorbu poslední doby pozorně, nemohl si nevšimnout jeho vlídné náklonnosti k hudbě se swingovým nádechem, kdy napsal téměř celý repertoár pro hardtrampové Totems a komornější Alo Trio. Natočit několik písní s jazzovou náladou si Třešňák velmi přál a pod laskavým producentským vedením saxofonisty Jana Štolby během prvního prosincového týdne vzniklo ve studiu 3bees jedenáct nových písní. V roli hostů se mihnou Vladimírové: Mišík a Merta. Ještě víme, že album se má jmenovat Alter Ego a kapela Temporary Quintet. Jak ten experiment dopadne, musíme si počkat do jara.
Třeba to bude další diamant v Třešňákově diskografii.
Vojtěch LindaurReflex, 17. ledna 2013, s. 60
Druhé album Koh-i-noor
už točil Vlasta Třešňák v Uppsale, kde se ve studiu dále sešli emigrovavší bubeník Citronu, americký kytarista a švédský klávesák, aby vznikla softrocková kolekce deseti skladeb. Nejsilnější si přivezl z Prahy, mj. reflexi Palachova upálení On, ona a strom (Láhev deště) , vlastní verzi Kristova konce Poslední večeře a alegorii o slepém fanatismu Tovaryš pátera Koniáše, inspirovanou paradoxně úletem Ivana Jirouse. Proti sólovým verzím z 2CD Zeměměřič atd. mají pestřejší instrumentace a změnily se i výrazově. Přívlastkový Koh-i-noor atd. přináší navíc pět mladších nahrávek ze supraphonské "půlreedice" z roku 1992, první studiové snímky s Milanem Kormanem a Vojtěchem Gadžorem, fenomenálními "cikánskými jazzmany" z Karlína, jejichž tah předjímá současnou tvář rockera Třešňáka s kapelou. Digipack s bookletem, obsahujícím vedle textů i hutnou ediční poznámku Jaroslava Riedela, provázejí dnešní snímky zbytků reklamy na zipy z nuselského činžáku kousek od Botiče, jež v zachovalejším stavu určovala původní obal, a dala tak albu název. To na rozdíl od ní nezestárlo ani po třiceti letech.
Pavel Víšek
Rock a pop, 2013, roč. 24, č. 2, s. 64
Dvě folkové legendy
Nakladatelství Galén se ve své bohaté ediční činnosti opět vrátilo k letitým nahrávkám dvou osobností naší folkové hudby a vydalo reedice jejich nahrávek.
Posluchačům se dostává do rukou opět obal s fotografií, na níž VLASTA TŘEŠŇÁK zachytil oprýskaný štít domu se zbytkem reklamy na kdysi slavný závod Jindřicha Waldese. Tento snímek byl v roce 1983 použit na LP albu KOH-I-NOOR vydaném Jiřím Pallasem ve Švédsku. Po Třešňákově Zeměměřiči publikovaném Pallasem o čtyři roky dříve s nahrávkami pořízenými v Praze, bylo deset skladeb Koh-i-nooru už nahráno ve Stockholmu za doprovodu tří muzikantů, z nichž kytarista byl Američan, klávesista Švéd a bubeník Čech. Vlasta se přidal s kytarou a foukací harmonikou. K prvnímu vydání tohoto alba na kompaktním disku došlo v roce 1998 firmou Bonton, kdy sleevnote vytvořil Jiří Černý za použití Vlastova komentáře k jednotlivým písním. Ovšem už v roce 1992 se šest titulů z toho alba objevilo na CD Supraphonu, kde je doplnilo šest písní nahraných Vlastou v říjnu 1991. Doprovázeli ho zde jeho "cikánští kamarádi romského původu", jak on s oblibou říká, saxofonista a houslista Milan Korman a kontrabasista Vojta Gadžor, s nimiž hrával již před svým nuceným odchodem do exilu. Za bicí soupravou seděl v Mozarteu jazzman Miloš Kejř, nynější šéf kapely J. J. Jazzmen. Zajímavostí je, že na zvukové režii se podílel Vlastslav Drozen, současný zvukař divadla Semafor. Nyní tedy vychází kompletní Koh-i-noor společně s oněmi šesti supraphonskými nahrávkami na jediném disku doplněném o texty všech písní a obsáhlý, na informace bohatý komentář Jaroslava Riedela. Nahrávky navíc ukazují, že nynější Vlastovo vystupování s kapelou je logickým krokem, jehož kořeny pocházejí už ze Švédska. (…)
Ivan Kott
Jonáš, 2013, č. 6, s. 26